Salzburg
Zážitky, na které nikdy nezapomeneme…
Na řadu přichází den, ve kterém si oba uvědomíme, že příroda pro nás byla, je a bude vždy na prvním místě. Ta bezstarostná svoboda, jež nás tam provází, je nenahraditelná. V rámci oddechového dne volíme poněkud volnější aktivitu a vyrážíme poznávat zdejší historická místa. Cílem se stává město Salzburg a jeho centrum bohaté na památky.
Jelikož se stále držíme pravidla „za málo peněz hodně muziky“, odmítáme parkovat v samotném centru a namísto toho volíme kratší procházku podél řeky Salzach od P+R parkoviště Süd. Tohoto rozhodnutí nicméně brzy litujeme. Cestování autem po Rakousku si všeobecně chválíme, i přes různá rychlostní omezení je doprava vždy plynulá a bezproblémová. Město Salzburg je ovšem pravý opak. Velmi hustá a matoucí doprava. A to jsme stále nevěděli, co si na nás Salzburg připravil dále.
Po poměrně stresujícím průjezdu města přijíždíme k parkovišti, jehož vstup je zabezpečený závorou. Nic nezvyklého. Zlomový okamžik ovšem přichází u samotného automatu, jenž se nachází u závory. Zcela nepopsaná žlutá krabice je vlastníkem mnoha nicneříkajících tlačítek. Dále obsahuje jakousi čtečku kódů pro autobusy a otvor. Jelikož zde nenacházíme jakýkoli ceník a návod, přijde nám nepřirozené vhazovat jakoukoli hotovost do tohoto stroje. Stejně tak ovšem nenacházíme ani obsluhu, která by byla ochotna popsat funkce jakéhokoli tlačítka. Zkoušíme jedno z tlačítek a nic. Závora stále dole. A tak nastává dlouhá diskuse.
Radek: „Tak já tam hodím těch 5 €.“
Rozálie: „To bych nedělala, to nebude na peníze.“
Radek: „A co chceš jako dělat, to zkusím, na co jiného by to bylo.“
Rozálie: „Dobře, jak chceš. Ale hoď tam alespoň euro malé hodnoty a odpovědnost za to nenesu.“
Radek vhazuje 2 € do automatu. Zavíráme oči.
Radek: „Sakra. Ono se to tam seklo a nemám šanci to ničím vydolovat zpět.“
V tu chvíli již za námi stojí další osobní automobil s českou poznávací značkou a za ním si hlídá místo autobus. Ano, zvládli jsem zablokovat veškerou příjezdovou cestu a jako bonus si žádáme prostor, abychom mohli vycouvat a situaci vyřešit. Radek se toho ujímá a odvážně vyráží do přilehlé boudy. Svou lámanou angličtinou popisuje problém zaměstnanci. Pracovník dává vše do pořádku, zvedá nám závoru a konstatuje, že zaplatit máme přijít k okénku u něj. Na celé situaci je zarážející a zároveň úsměvné, s jakým klidem s námi obsluha jednala. Zdá se, že nejsem první a ani poslední, komu se takové faux pas povedlo. Tím to ale nekončí. Po zaparkování se vydáváme zaplatit vysněnou částku 5 €/24 h. Pracovník nicméně z předchozí situace asi vytušil naši neznalost a oznámil nám, že to bude stát 15 €. A zde se dostáváme do další diskuse.
Rozálie: „Prosím? 15 €? To mu za to nedám. Vždyť tady píšou 5 €.“
Radek: „A co mám asi tak podle tebe dělat?“
Rozálie: „Tak to už můžeme parkovat přímo v centru a ušetřit si čas.“
Radek: „Já ti ale znova do města přeparkovat nejedu. Tak mu to prostě dej, nic jiného nezbyde.“
Rozálie: „Víš, že toto nemám v povaze. Hlupáka ze mě dělat nebude.“
Ano. Po dlouhém vyptávání zjistíme zásadní fakt. Zaměstnanec se nás snaží přesvědčit, že potřebujeme zaplatit 15 €, protože v tom budeme mít i cenu autobusu a pozdější koupě jízdenek již není tak výhodná. My ovšem nic takového neplánovali a po předchozí zkušenosti nechceme mít se zdejší městskou dopravou již nic společného, natož hledat místo odjedu autobusu a být časově vázaní na jeho jízdní řád. Pracovník si stále trvá na svém a ujít navíc do centra 7 km mu přijde opravdu šílenost.
Po dlouhé diskusi ovšem vítězíme. Radek, nemajíc rád zdlouhavé procesy, uznává, že bylo správné se nenechat odbýt. Sám by to nicméně nepodstoupil a pracovníkovi by podlehl. Platbu máme provést až na konci dne u jednoho z dalších automatů. Nevíme, zda je to tedy výhra, v tu chvíli nicméně určitě. Ušetřili jsme.
Poznávání kulturního města Salzburg
Po poměrně vyčerpávajícím začátku dne si nenecháváme kazit náladu a vyrážíme poznávat zdejší krásy. Po celý den nás provází deštivé a chladné počasí. Lepší deštník ve městě než pláštěnka v horách, a proto nic nenamítáme a užíváme si chůzi po cyklostezce lemující řeku. Ve městě je cíl předen daný – památky a suvenýry. Nikdo ovšem předem neočekává, kolik úsilí bude potřeba vynaložit (i s online mapami) na nelezení těchto objektů.
Bez problému objevujeme zámek Mirabell, jenž je na seznamu kulturní dědictví UNESCO. Procházíme přilehlou zámeckou zahradou, v níž se nachází mnoho okrasných záhonů a kašen. Dále naše cesty vedou k Mozarts Geburtshaus. Zde se již přestáváme orientovat v prostoru a dům spatříme až při 3. pokusu o jeho nalezení. A ne, vůbec v jeho okolí nebyl ten největší dav nejrůznějších národů, jehož členové byli vlastníci fotoaparátů dokumentující okolí. Vynechat samozřejmě nesmíme ani samotný Mozarthaus Vienna. Dále procházíme kolem Kollegienkirche, Salzburger Dom, Mozertplatz a Stift Sankt Peter. Nejrůznějšími uličkami následně míříme na Kapuzinerkirche, kde se vyskytuje ojedinělý výhled na celou historickou část města Salzburg. Během 5 h obdivujeme nevídané stavby, procházíme úzkými uličkami, neustále se ztrácíme, zkoumáme místní podniky a vše samozřejmě dokumentujeme. V odpoledních hodinách nicméně uznáváme, že zážitků již bylo dost. Nakupujeme pohledy, suvenýry pro naše nejbližší a míříme co nerychlejší cestou z města pryč.
Při opouštění městského života jsme po všech nastalých situacích více vyčerpaní než z celodenní vysokohorské turistiky. Ano, není to městem, automatem, ani mapami. Je to námi. My patříme do přírody, a ne do města. Teď už to víme a za historií se zase nějakou dobu nevypravíme. 👋
PS: Do teď neznáme účel otvoru na automatu. 🤷
