Výstup na Brunnkogel a chatu Hochleckenhaus
Hurá, opět utíkáme do přírody a hor…
Po předchozím dni v Salzburgu jsme byli plni energie vrátit se opět do přírody a poznávat nová místa. Město bylo krásné, ale o mnohem lépe se cítíme mimo ruch velkoměsta a kulturní památky plné turistů.
Předchozí večer jsme nalezli tip na výstup k vrcholu Brunnkogelu, který podle článků není ničím významný. Snad jen tím, že výstup zabere přes 4 hodiny a bude „docela“ náročný. Ale odměnou nám bude výhled na jezero Traunsee a vzdálené vrcholy. A hlavně, chceme vidět samotnou dominantu vrcholu, ke které patří 14 metrový kříž. To si nemůžeme přeci nechat uniknout.
Pomocí chytré mobilní aplikace Park4night přijíždíme na neplacené parkoviště, kde v případě nedostatku času můžete přespat a na vrchol vyrazit s časovou rezervou již z rána. Vycházíme z parkoviště nedaleko jezera Taferlklaussee, ke kterému přijíždíme autem během pár desítek minut od kempu. Hned od startu začínáme prudce stoupat do vrchu a hledáme červené turistické značení, které se nám v jednu dobu na okamžik ztrácí. Začátek kamenité cesty střídá lesní cestička klikatící se neustále vzhůru. Za pár okamžiků vycházíme z lesíka pod úbočí jednoho vrcholu a je nám jasné, že nás čekají jen další výškové metry. Před námi se nachází kamenitý svah, v kterém se klikatí zprava do leva a zase zpět malá cestička končící v sedle mezi dvěma vrcholy. Plný nadšení jásáme, brbláme a víme, že náš směr je stále ten jediný, vzhůru. Při výstupu obdivujeme místní znalost pro úpravu cestiček v kamenitém suťovišti a jejich jednoduché, ač spolehlivé řešení. A pak nám to dochází, je to snadné. Původní trasa byla zasypána velkým množstvím uvolněného kamení, které se sesunulo do údolí. A tak vznikla tato cestička. Krásná, kamenitá, neustále se klikatící stezka strmě vzhůru.
Počasí nám ovšem nepřeje
S blížícím se polednem na hodinkách pozorujeme bílé mračna s mlhou, která se ženou naším směrem a zalévají vršky hor. Po příchodu do sedla k rozcestníku víme, že máme dvě varianty. Buď půjdeme dále vstříc zhoršujícímu se počasí, nebo zvolíme náhradní alternativu.
Z předchozího večera, kdy jsme za mírného deště ve stanu pozorovali plán trasy a nádherné fotky desetimetrového kříže jsme byli ve složitém rozhodnutí. Vnitřně jsme oba chtěli zvítězit a vrcholu dosáhnout, ale za jakých podmínek? Stihneme se vrátit včas? Budeme mít dostatek sil a štěstí na počasí? Nehledě na myšlenku, kdy s příchodem husté mlhy přijdeme o výhledy a uspokojivé snímky krajiny s křížem.
Rozhodnutí je jasné. Viditelnost sotva na pár desítek metrů okolo nás vyhrává. Nepokračujeme na vrchol, ale stáčíme naše kroky k horské chatě Hochleckenhaus. S přibývajícími metry dostává mlha pravou hustotu a my již šlapeme jen s jedním cílem, dorazit na chatu. I přesto, že na chatu dorazíme během pár desítek minut, mlha s námi zůstává a výhledy jsou mizivé.
Příroda všude kolem nás
Při cestě zpět s ubývající výškou mlha ustupuje a kamenitá (skalnatá) krajina se více zelená vegetací. A je to tu! Zastavujeme a napínáme pozorně uši do dálky, slyšíme zvonění. Doposud jsme o tom pouze slyšeli, ale ještě jsme se nesetkali s tím, abychom procházeli krajinou s volně pohybujícími se kravami. A co je na tom nejvtipnější? Nesetkáváte se pouze s krávami, ale je běžné potkávat i býka. Ano, poznávací znamení je jasně patrné. Při pohledu na ležící kamarádky sbíráme odvahu, vytahujeme mobil a snažíme se vytvořit nezapomenutelné foto s místním dobytkem. Věříme, že zážitek to jistě byl oboustranný.
Zbytek trasy není v ničem jedinečný. Potkáváme místní kamzíky, zastavujeme na posezení u horského pramene a vychutnáváme si okamžiky strávené společně v horách. Při sestupu do údolí naposledy vzhlížíme vzhůru na vrcholky hor a v jednom okamžiku bychom řekli, že jsme v plynoucích mracích zahlídli i samotný kříž. Našeho rozhodnutí nelitujeme a již víme, že toto místo jsme nenavštívili jedinkrát.
Brunnkogel nepokořen, ale nebojte. Vrátíme se a vrchol společně zdoláme! 💁
📌 Mapu a bližší informace o trase je možné naleznout pod odkazem.