Výstup na Baranec
Mrholí. Tomu říkáme „krásné“ probuzení. Mlha a chladné počasí nás zastihlo hned na začátku dovolené. Plány ovšem neměníme, nasedáme do auta a přejíždíme na parkoviště, které nám umožní dobrou startovací pozici pro výstup na vrchol Baranec.
Těžké začátky
Teple se oblékáme a po asfaltové cestě se hned vydáváme do nemalého kopce, kterému děkujeme za zahřátí. Obdobně náročný výšlap jsme šli naposled v rámci ViaCzechia počátkem srpna, a tak není divu, že po více jak měsíční pauze potřebujeme občasné zastavení na vydechnutí a nabrání sil. O to víc jsou žádané při odbočení na lesní cestičku. Prodíráme se zarostlými serpentinami stále vzhůru a doufáme, že cesta neskončí. Po takovém úsilí se nikdo vracet nechce. Úzká pěšinka nás ovšem vyvádí z divočiny a nyní již pokračujeme po lesní, zpevněné cestě, jež si na nás připravila dvě varianty. Přímo strmě vzhůru anebo zacházka po serpentinách. My volíme kombinaci obou variant. Jedna z možností je rychlejší, druhá nám pro změnu nabízí čas na odpočinek. Temný les se postupně ztrácí a my se s blížícím se cílem dostáváme mezi zakrslé borovice a nepřeberné množství borůvčí, v němž nalézáme krásně velké fialové bobule. Po pár zákrutech se nám nicméně dřeviny vzdalují a my již vyhlížíme finální stoupání střídavě po kamenitém a travnatém povrchu. Pozitivum těchto výšlapů nacházíme v nám naskytujících se výhledech. S nachozenými kilometry v nohách se dostáváme nad poměrně hustou mlhu, díky čemuž spatřujeme i protější vrcholky hor. Viditelnost je ovšem velice proměnlivá a o to větší překvapení je, když se najednou nacházíme na samotném vrcholu. Baranec pokořen!
Modrá je dobrá. A co žlutá?
K našemu údivu nejsme v tomto počasí na trase jediní a z protisměru nás zdraví již druhý místní horal. Vzájemně si předáváme zkušenosti, dojmy a probíráme následující plán. Během tohoto rozhovoru se dozvídáme, že jsme opravdoví blázni, protože snad každý tady ví, že žlutou turistickou trasou se za žádných okolností nechodí nahoru, protože dost bolí. Ano, údajně jsme šli tou nejvíce strmou cestou, která na Baranec vede. V tu chvíli se smějeme sami sobě. V závěru trasy jsme nicméně konstatovali, že trasa byla zvolená dobře a opačným směrem bychom ji jít nechtěli.
Z cesty se stává potok
Loučíme se a pokračujeme dále s cílem napojit se na zelenou a následně modrou trasu. Klesání nám nabízí krásné výhledy do průsmyků, kamenitý, místy suťovitý povrch nás ovšem utvrzuje ve správné volbě směru. Pravdou ovšem je, že najednou potkáváme poměrně dost nadšenců tíhnoucí taktéž pokořit vrchol. Vzhledem k času a počasí obdivujeme jejich klid při výstupu a míříme směr Žiarska dolina. Na samotném hřebeni nám bylo přáno a jemný větřík rozfoukal mračna. To ovšem vydrželo jen do Žiarského sedla. Zde se zatahuje a my navlíkáme pláštěnky. Nejtěžší úsek máme nicméně za sebou, a tak není třeba ztrácet náladu. Vyšlapaná cestička vedoucí skrze kamenitý povrch se mění v potůček a my nevíme, zda se nebudeme za chvilku koupat. V tu chvíli déšť ustává a vypadá to na hezké odpoledne. Ideální čas vytáhnout první občerstvení dne. Na poslední úsek trasy vylézá sluníčko. Během sestupu k Žiarské chatě usychají všechny promočené věci a my si můžeme vychutnat posezení na dřevěné lavičce u divoké vody protékajícího potoka.
Pochvalujeme si sílu slunečních paprsků a přemýšlíme nad následujícími kroky. Zde jsem se rozhodli, že po předešlé průtrži mračen zvolíme pro sestup asfaltovou cestu vedoucí taktéž malebnou přírodou. Cesta je poněkud delší, ovšem terénem přívětivější a tudíž i rychlejší. Těsně před parkovištěm zakončujeme dnešní trasu pohledem na Medvědí štolu. Dále není již co poznávat. I přesto máme mnoho nových zážitků, o které je škoda se nepodělit. A co je v plánu dál?
Výstup na Chopok! 👋
📌 Mapu a bližší informace o trase je možné naleznout pod odkazem.
