Cestovatelský blog
Další den vyrážíme opět ke Štrbskému plesu, kde jsme se rozhodli spojit procházku okolo známého Štrbského plesa s cílem vyrazit dále až k Popradskému plesu a vzhůru do Sedla pod Ostrvou. I po předchozím náročném dni jsme připraveni ve stejný čas a vycházíme do dalšího dne …
Dalšího rána vstáváme brzy, předpověď počasí nám hlásí nejlepší den na výstup k vrcholu Kriváň. I po mírném dešti z předešlého večera jsme plní odhodlání a energie pokořit jeden z mnoha nejvyšších vrcholů Vysokých Tater. Vzhůru na nejzápadnější vrchol Vysokých Tater Vyrážíme na centrální parkoviště ke …
Tento den se nese ve znamení přejezdu do Vysokých Tater, kde strávíme zbytek dovolené, a tudíž hledáme časově přijatelný výlet, který se nachází na naší cestě. Volba je jasná. Konečně hlásí slunečný den, a tak je třeba ho využít na jinak kluzké žebříky, kovové nášlapy či dřevěné lávky. Ano, máme na mysli Slovenský raj.
Ráno nasedáme do auta a se všemi věcmi vyrážíme na parkoviště za obcí Hrabušice. V rámci parkovného kupujeme i vstup do Slovenského ráje a míříme vříc novým zkušenostem. Nebe je dnes bez jediného mráčku a my si můžeme užívat teplého počasí. Stejné nadšení je možné pozorovat i na našem okolí, protože tentokrát už nevyrážíme v ranních hodinách na cestu sami.
Náš první cíl je prozkoumání rokliny Suchá Belá. Procházíme kolem autokempu Podlesok a postupně se přibližujeme do skalnatého a stromy porostlého prostředí. Úzkými vyšlapanými pěšinkami docházíme k prvním lávkám. Přestože nám dnes počasí přeje, je nezbytná opatrnost. Vlhkost se tu stále drží a uklouznout nebude příliš obtížné. Přicházejí na řadu již do skály zabudované řetězy sloužící pro jištění chůze. Náš pohled směřuje k průzračným potůčkům, rostlinám či kamenitému povrchu a najednou začínáme pociťovat, že se blíží první stoupání v roli kovových žebříků. A jak jsme to poznali? Jednoduše. Začíná se utvářet dav čekající na fotografii a následnou možnost zdolat převýšení. Postupně obdivujeme Misové vodopády, Okienkový vodopád, Korytový vodopád či Bočný vodopád. Vzdalujeme se typickému skalnatému prostředí a je nám jasné, že se blíží konec dnešního dobrodružství. Sil ovšem máme stále na rozdávání a rádi bychom využili slunečný den naplno.
Volba je jasná. Při zpáteční cestě vedoucí po žluté turistické trase své kroky stáčíme opačným směrem na červenou turistickou trasu a míříme prozkoumat rokli Malý Kyseľ. A proč taková zacházka? Ke zdolávání skal je vždy určen směr, kterým je možné se pohybovat a lze ho naleznout jednoduše v online turistických mapách. My si již vyšlapujeme směr další žebříky a zvažujeme zacházku na Obrovský vodopád. Jak asi čekáte, neodoláme. Těsně před Obrovským vodopádem ale zastavujeme a jeho plnou krásu si necháváme ujít. Abychom neměli pohled pouze ze shora, bylo by nutné zdolat již ferratový úsek, který přenecháváme zkušenějším horálům. Bez patřičného vybavení si na skály netroufáme a vracíme se na cestu vedoucí k dalším vodopádům.
Zde ovšem přichází drobné zklamání. Nejedná se již o turisty nejnavštěvovanější trasu, a tudíž nemá od správců dostatečnou pozornost. Prodíráme se zarostlou cestou, zdoláváme popadané stromy, zničené lávky či podmáčené prostředí. Samotnou kapitolou jsou neudržované žebříky či lana. Jedná si sice o bezpečnou cestu, vzhledově na vás ovšem dojem neudělá. Slunečné paprsky nemají přes stromy dosah a v temném lese potkáváme pouze jednoho dalšího odvážlivce. První část výletu stál jednoznačně za to. Ta druhá je na pováženou. Volíme rychlejší tempo a opět se dostáváme na rozcestí za Suchou Belou, kde odpočíváme a doplňujeme energii v dřevěném přístřešku.
Dnešní den uzavíráme chůzí po široké, štěrkové cyklostezce, která nás svými serpentinami zavede až do samotného místa našeho startu. Během cesty navazujeme kontakt s dalšími turisty a přemýšlíme o plánu na další dny. Na parkovišti jsme tradičně mezi posledními. Slovenský raj se s námi ovšem loučí za krásného počasí, a tak není kam spěchat. Neváháme a vytahujeme z baťůžku naši oblíbenou čokoládu. Takovou odměnu si po dnešním dni opravdu zasloužíme.
To jsme ovšem nevěděli, co nás ještě dnes čeká za krásné překvapení. Míříme směr naše druhé ubytování a jsme plni očekávání. Naše dovolené většinou obnáší spaní ve stanu. Tentokrát jsme ovšem zvolili apartmány v Tatragolf Mountain Resort. A už teď víme, že volba byla správná. Milý personál, příjemné prostředí a ten výhled, to nejde slovy popsat. Koukat z balkonu přímo na Vysoké Tatry, o tom jsme jen snili.
Teď už si ovšem necháváme zdát jen o zítřejším výšlapu. Vzhůru na Kriváň! 🏃♂️
📌 Mapu a bližší informace o trase je možné naleznout pod odkazem.
Počasí nám dává zabrat Počasí se přes noc neumoudřilo. Opět vstáváme do mlhavého dne a doufáme v alespoň částečnou viditelnost. Po vydatné snídani míříme do Demänovské doliny, kde parkujeme na provizorně vybudovaném parkovišti, odkud se pokusíme pokořit vrchol Chopok. Obec se již připravuje na lyžařskou …
Mrholí. Tomu říkáme „krásné“ probuzení. Mlha a chladné počasí nás zastihlo hned na začátku dovolené. Plány ovšem neměníme, nasedáme do auta a přejíždíme na parkoviště, které nám umožní dobrou startovací pozici pro výstup na vrchol Baranec. Těžké začátky Teple se oblékáme a po asfaltové cestě …
A jsme na začátku dalšího dobrodružství! Tentokrát vás zveme na poznávání SLOVENSKA. Dozvíte se zajímavé tipy na výlety z blízkosti Národního parku Malá Fatra či z Nízkých a Vysokých Tater. Tak jdeme na to!
Jelikož si neradi necháváme utéct čas, který můžeme věnovat poznávání, náš den začíná již ve 4:30. Dobalit poslední potřebné vybavení a v 5:00 hurá na cestu. Cesta se zdá poměrně dlouhá, s pár přestávkami ovšem v ranních hodinách rychle utíká. Kolem 12 hodiny přijíždíme již do našeho prvního cíle – městečko Terchová. Protahujeme svá ztuhlá těla a pomalou chůzí se přibližujeme k naučné stezce „Společně k poznání a ochraně přírody“. Během mírného stoupání odpočíváme u naučných tabulí popisující tamější faunu a flóru. Na samotném vrcholu spratříme ojedinělou rozhlednu s výhledem na vrcholky hor. Zázemí dále utváří Terchovské srdce, piknikové stoly či obchůdek s dárkovými předměty.
Následně přejíždíme pár metrů k soukromému ubytování, kde je možné za menší poplatek parkovat. Kromě Terchovské rozhledny jsme totiž při plánování byli uchváceni zdejším okruhem Jánošíkove diery, které by bylo hřích během cesty nenavštívit. Jedná se o 4,5 km dlouhou, nenáročnou procházku, jež je možné projít během 2 hodin.
Zpočátku trasy se necháváme vést štěrkovitou cestičkou lemující Hluboký potok. Během cesty přecházíme několik dřevěných lávek vedoucí k naučným cedulím. Na rozcestí Ostrvné volíme žlutě značenou turistickou trasu, která je v mapách zanesená také jako jednosměrná. S tím musíme jen souhlasit. Kluzké, kovové nášlapy zabudované ve skalách či krátké žebříky je vhodnější zdolávat při stoupání na vrchol. Skalnatá místa se pomalu mění v lesní cestičku a po mírném stoupání na nás čekají vyhlídková místa na protější skaliska.
V polovině výšlapu, na pomezí žluté a modré turistické trasy, stáčíme své kroky směrem k odpočinkovému místu. Na travnatém prostranství zalitém slunečními paprsky se nachází nespočet laviček určené horským nadšencům, ale i rodinám s malými dětmi. Společnost nám dále tvoří pasoucí se ovce, pobíhající slepice, králíci či dřevěně vyřezávaná podobizna medvěda. Během průzkumu okolí usuzujeme, že zvěř je zde velmi váženými hosty. Vyřezávané a barevně zdobené dřevěné obydlí, představující králíkárnu či kurník, může kdekdo závidět. Čas se nicméně krátí a my opět zvedáme kotvy. Zpáteční cestou obdivujeme menší vodopád a utváříme posledním fotografické snímky od alb. Kovové lávky, schody a lesní pěšinka nás postupně vedou zpět ke startu.
Po načerpání energie ze zdejších přírodních krás nasedáme opět do auta a směřujeme to již za naším třetím a pro dnešní den i posledním cílem – Liptovský Mikuláš, kde na 3 noci složíme hlavu v rodinné Vile Horal. Jedná se o útulný komplex s dětským či golfovým hřištěm, z jehož okem je možné spatřit nejbližší vrcholy hor – Baranec a Chopok, jež se chystáme v následujících dnech pokořit. Nyní ovšem po dlouhém dni volíme odpočinkové chvíle a při západu Slunce zkoušíme dosáhnout vítězství v minigolfu. Tím pro nás dnešní dobrodružství končí.
Den byl nicméně využit na maximum a my se již těšíme na následující ráno. 🙋
📌 Mapu a bližší informace o trase je možné naleznout pod odkazem.
Vzhůru za vodopádem Nixenfall V městečku Weißenbach am Attersee je možnost zaparkovat na centrálním parkovišti za poplatek 6 euro / 12 hodin nebo také 3 euro / 6 hodin. Všechna parkovací místa jak zde, tak i při výjezdu za městem blíže k vodopádu jsou zpoplatněny za stejnou …
Zámek Seechloss Ort s procházkou okolo jezera Traunsee Poslední den návštěvy Rakouska jsme se rozhodli na poklidnější výlet před tím, než pojedeme zpět. Ze zkušeností ze Salzburgu jsme si řekli, že spojíme dohromady poznávání kulturních i přírodních krás. V Rakousku je mnoho zajímavých míst. Neustále narážíme na …
Po předchozím dni v Salzburgu jsme byli plni energie vrátit se opět do přírody a poznávat nová místa. Město bylo krásné, ale o mnohem lépe se cítíme mimo ruch velkoměsta a kulturní památky plné turistů.
Předchozí večer jsme nalezli tip na výstup k vrcholu Brunnkogelu, který podle článků není ničím významný. Snad jen tím, že výstup zabere přes 4 hodiny a bude „docela“ náročný. Ale odměnou nám bude výhled na jezero Traunsee a vzdálené vrcholy. A hlavně, chceme vidět samotnou dominantu vrcholu, ke které patří 14 metrový kříž. To si nemůžeme přeci nechat uniknout.
Pomocí chytré mobilní aplikace Park4night přijíždíme na neplacené parkoviště, kde v případě nedostatku času můžete přespat a na vrchol vyrazit s časovou rezervou již z rána. Vycházíme z parkoviště nedaleko jezera Taferlklaussee, ke kterému přijíždíme autem během pár desítek minut od kempu. Hned od startu začínáme prudce stoupat do vrchu a hledáme červené turistické značení, které se nám v jednu dobu na okamžik ztrácí. Začátek kamenité cesty střídá lesní cestička klikatící se neustále vzhůru. Za pár okamžiků vycházíme z lesíka pod úbočí jednoho vrcholu a je nám jasné, že nás čekají jen další výškové metry. Před námi se nachází kamenitý svah, v kterém se klikatí zprava do leva a zase zpět malá cestička končící v sedle mezi dvěma vrcholy. Plný nadšení jásáme, brbláme a víme, že náš směr je stále ten jediný, vzhůru. Při výstupu obdivujeme místní znalost pro úpravu cestiček v kamenitém suťovišti a jejich jednoduché, ač spolehlivé řešení. A pak nám to dochází, je to snadné. Původní trasa byla zasypána velkým množstvím uvolněného kamení, které se sesunulo do údolí. A tak vznikla tato cestička. Krásná, kamenitá, neustále se klikatící stezka strmě vzhůru.
S blížícím se polednem na hodinkách pozorujeme bílé mračna s mlhou, která se ženou naším směrem a zalévají vršky hor. Po příchodu do sedla k rozcestníku víme, že máme dvě varianty. Buď půjdeme dále vstříc zhoršujícímu se počasí, nebo zvolíme náhradní alternativu.
Z předchozího večera, kdy jsme za mírného deště ve stanu pozorovali plán trasy a nádherné fotky desetimetrového kříže jsme byli ve složitém rozhodnutí. Vnitřně jsme oba chtěli zvítězit a vrcholu dosáhnout, ale za jakých podmínek? Stihneme se vrátit včas? Budeme mít dostatek sil a štěstí na počasí? Nehledě na myšlenku, kdy s příchodem husté mlhy přijdeme o výhledy a uspokojivé snímky krajiny s křížem.
Rozhodnutí je jasné. Viditelnost sotva na pár desítek metrů okolo nás vyhrává. Nepokračujeme na vrchol, ale stáčíme naše kroky k horské chatě Hochleckenhaus. S přibývajícími metry dostává mlha pravou hustotu a my již šlapeme jen s jedním cílem, dorazit na chatu. I přesto, že na chatu dorazíme během pár desítek minut, mlha s námi zůstává a výhledy jsou mizivé.
Při cestě zpět s ubývající výškou mlha ustupuje a kamenitá (skalnatá) krajina se více zelená vegetací. A je to tu! Zastavujeme a napínáme pozorně uši do dálky, slyšíme zvonění. Doposud jsme o tom pouze slyšeli, ale ještě jsme se nesetkali s tím, abychom procházeli krajinou s volně pohybujícími se kravami. A co je na tom nejvtipnější? Nesetkáváte se pouze s krávami, ale je běžné potkávat i býka. Ano, poznávací znamení je jasně patrné. Při pohledu na ležící kamarádky sbíráme odvahu, vytahujeme mobil a snažíme se vytvořit nezapomenutelné foto s místním dobytkem. Věříme, že zážitek to jistě byl oboustranný.
Zbytek trasy není v ničem jedinečný. Potkáváme místní kamzíky, zastavujeme na posezení u horského pramene a vychutnáváme si okamžiky strávené společně v horách. Při sestupu do údolí naposledy vzhlížíme vzhůru na vrcholky hor a v jednom okamžiku bychom řekli, že jsme v plynoucích mracích zahlídli i samotný kříž. Našeho rozhodnutí nelitujeme a již víme, že toto místo jsme nenavštívili jedinkrát.
Brunnkogel nepokořen, ale nebojte. Vrátíme se a vrchol společně zdoláme! 💁
📌 Mapu a bližší informace o trase je možné naleznout pod odkazem.
