Trail Alta Via: 5. den
Camping Palafavera – Refugio Carestiato
Probouzíme se do velmi chladného rána, kdy teplota na teploměru klesá ke 3˚C. Vylézt z teplého spacáku, převléci se a poskládat veškeré věci se nám zrovna dvakrát nechce. Vylézáme se stanu, který již obratně a během chvilky hravě zabalujeme, sbíráme veškeré vybavení do volných rukou a přesouváme se ke společnému zázemí, kde se schováváme za vítr. Je tu o poznání mnohem tepleji. A tak využíváme společné prostory kempu Palafavera, dobalujeme pod střechou na lavičce spacáky, karimatky a využíváme teplejší prostředí pro převlečení i ranní hygienu. Ze zkušenosti z předchozích dní nedoplňujeme vodu z vodovodu uprostřed kempu, nýbrž přímo ze společné kuchyně. Jelikož veškerá voda přes noc je jak „voda z mrazáku“, tak naléváme vodu rovnou z kohoutku, samozřejmě co nejvíce teplou. To je najednou změna, jak snadněji lze uvařit horkou vodu na polévku i ranní čaj.
Horský přechod skrze srdce italských Dolomit s nádhernou krajinou!
Po zabalení našeho vybavení vyrážíme již za ranního sluníčka k Refugiu Adolfo Sonino al Caldai, které nám slibuje hezké ranní převýšení. V kempu nevidíme žádnou živou duši, recepce ještě v tuto dobu uzavřena, i přesto se za námi ozve známý hlas. Z nedaleké zatáčky se na nás usmívá recepční, mává nám a přeje šťastnou cestu. S úsměvem na tváři se loučíme a vycházíme vstříc rannímu převýšení. Značená turistická trasa nás provází po široké zpevněné cestě, která se klikatí mezi lesy a sjezdovkami až ke Casera Pioda.
Pří příchodu na rozcestí odbočujeme z příjemné štěrkové cesty a stoupáme po cestičce k Refugiu Adolfo Sonino al Caldai. Na rozcestí potkáváme zkušeného pastevce se svými psy, kteří hravě doprovází obří stádo ovcí na nedalekou paseku. Hned z kraje nás pěšinka provází po příjemné louce, ale vzápětí vcházíme na kamenné suťoviště a serpentínami stoupáme neustále vzhůru. Vskutku nádherná krajina, která nám přirostla k srdci. Sluníčko nám již delší dobu svítí na cestu a při pohledu zpět vidíme, jak nedaleké údolí zahaluje stále tmavý stín. Díváme se na hodinky, které nám ukazují výstupový čas 3 hodiny. Místní čas na refugiu ukazuje 9.30 a my již v nohách necelé 3 kilometry a 600 výškových metrů. Sedíme u horské chalupy, zády opřený o kamennou zeď, s výhledem na okolní i vzdálené vrcholy. Na nedalekém stožáru se ve větru třepotá italská vlajka a sluneční paprsky nás zahřívají na tvářích. Tak to je naprosto nádherné ráno, zde bychom se rádi zdrželi co nejvíce, ale čas nám pomalu běží dál. Musíme vyrazit pomalu dále!
„Kdo je připraven, není zaskočen“, aneb správná příprava je důležitá
Následný výstup do sedla Forcella Coldai přináší silný vítr, který jsme dosud ještě nezažili. Turisté, co směřují s námi, se oblékají do veškerého oblečení a zdá se, že jsou tímto větrem mírně zaskočeni. Na naší straně panuje veselá nálada, usmíváme se a s nasazenou kapucí míříme do nejvěrnějšího místa dnešního dne. Vítr si s námi doslova hraje a vrhá na nás neustále další a další větrnou clonu, která dokáže rozpohybovat i naše batohy.
Vrcholu jsme dosáhli snadno a rychle. Teď nezbývá než zdokumentovat okolní krajinu a slézt o trochu níže k jezeru Lago di Coldai, kde již síla nárazového větru polevuje. Pořídit fotografii není snadná věc. „Pozor, připravit, cvak?“ Kdepak! Jak jednoduché že, ale při nárazech větru vypadáme jak klepající starci, kteří neudrží telefon ani v jedné ruce. Přesně v tuto chvíli k nám přichází turista. „Co tak po nás může chtít?“ Veškerá jeho slova odnesl vítr, nezbývá než gestikulovat. Ale je předem jasné, o co nás žádá. O fotografii, takže o zábavu na vrcholu postaráno!
Refugio, stan či tarp? Variant a možností pro spaní v přírodě je mnoho!
Od jezera pokračujeme po nádherné kamenité pěšince přímo pod skalními vrcholy až pod Rifugio Tissi. Následně sestupujeme po mírně klikatící cestě mezi lesy a pastvinami až k Rifugio Vazzoler, kde je poslední možnost na doplnění tekutin po zbytek dnešní trasy a dalšího rána. Po odpoledním odpočinku na sluníčku a uvaření oběda, ve formě ochuceného kuskusu s polévkou, pokračujeme dále. Zprvu klesáme od refugia po zpevněné cestě, ale zanedlouho odbočujeme přes kamenitý val v zatáčce přímo do lesa. Tuto možnost trasy, kdy se neustále střídají všechny možné druhy povrchů máme rádi. Nechtěli bychom jít neustále po asfaltu, ale také jsme rádi za každý odpočinek na zpevněné cestě. V pár chvílích si dokonce připadáme jak horští kamzíci, kteří přeskakují z kamene na kámen a tak neustále dokola, znovu a znovu!
Cestička nás provází lesem, kamenným suťovištěm a po úzké pěšince na okraji skály neustále vzhůru, kde přicházíme i k vyschlému korytu širšího potoka. Tento potok, již zcela vyschlý, připomíná kamenitou strouhu, kde si musíme nalézt cestu dolů a následně i nahoru z něj. Tomu říkáme dobrodružství doslova na každém kroku. V nejužším strmém úseku potkáváme hlučnou partu skautů, kteří se v zástupu šplhají po cestičce vzhůru. Prostor pro předběhnutí zatím v nedohlednu a nás napadá myšlenka: „Bude volné místo na spaní? Nezabere nám to někdo další?“. Dnes míříme do vyhlídnuté roubenky Vecchia Casera del Camp, která slouží pro přespání zcela komukoliv. Po pár desítkách metrů nás skupina hikerů pouští před sebe a my spokojeně šlapeme dál. Netrvalo dlouho a dorazili jsme na okraj louky, kde jsme již v údolí spatřili malebnou roubenku.
Komunikace v cizým jazyce na základní úrovni není žádná věda!
Při příchodu na paseku spatřujeme dvojici turistů, jak míří od chalupy vzhůru, přímo naším směrem. V tu chvíli si říkáme: „Je tam zamčeno, plno? Proč odcházejí?“ Již za pár okamžiků nám přichází mladý pár naproti. Chceme se zeptat, vyzvědět bližší informace a již přemýšlíme, jak se nejvhodněji zeptáme. Měli jsme to štěstí a byli jsme překvapeni! Pravděpodobně nás museli zaslechnout na dálku a tak při příchodu již s úsměvem zdraví: „Ahoj“. Opravdu jsme netušili, že narazíme na turisty z České republiky, kteří se rozhodli též pro dálkovou trasu Alta Via 1.
Dozvídáme se, že chalupa je odemčená a zcela prázdná. Ovšem po předešlé skupině, která využila možnost zatopení v krbu, trochu načichlá po sazích. Prohazujeme pár slušných frázích a dozvídáme se, že tu dnes budeme spát pravděpodobně sami. Chtějí využít čas a dojít na nedaleké refugio. „To je skvělé, dnes máme luxusní ubytování. Pojďme se již podívat dovnitř„. A tak scházíme k dřevěné roubence Vecchia Casera del Camp, kde strávíme dnešní příjemnou noc. Načichlý zápach kouře je během pár minutek vyvětrán a vzduch mnohem příjemnější. Zajímá Vás, zda jsme měli další společnost? Skauti opravdu dorazili, ale nezkoušeli vzít za kliku a nahlédnout dovnitř. Nalezli si rovné místo uprostřed louky, kde do dalšího rána zůstali.
