Trail Alta Via: 1. den
Lago di Braies – Rifugio Fanes
Začínáme u autobusové zastávky ve městečku Villabasa v čase 8:07, kde nás autobus dopraví na start dálkového přechodu, známé pod názvem Alta Via 1 , k jezeru Lago di Braies. Autobus jezdí na online rezervace, a tak předchozího večera pořizujeme jízdenky, které po nás při nástupu ani vidět nechtějí. Možná to je tím, že již velikost batohů vypovídá o svém. Již v autobuse potkáváme spoustu hikerů a smějeme se nad rozdílnými velikostmi batohů. A že ty naše vypadají opravdu větší než u ostatních. To není přece možné, tak jsme se snažili snížit váhu a vyházet nepotřebné věci. Slovo “ultralight” či “nalehko” nám asi nic neříká. Přesto jsme s váhou víc než spokojeni! Chcete znát přesné číslo? Vybavení s jídlem nám přidává v průměru okolo 14,5 kilogramů, a to bez započtení vody.
Při příjezdu k jezeru míříme s davem turistů k molu, které je charakteristické pro půjčení loděk i jako fotografický spot pro známé instagramové fotky. To si nemůžeme nechat ujít! Vytahujeme naše fotoaparáty a již se zástupem nadšenců cvakáme fotku za fotkou. Společná fotografie nesmí chybět, to je jako kdyby jsme tu nebyli. A co více, jak kdybychom se na start dálkové trasy Alta Via 1 nepostavili.
Vzhůru za dobrodružstvím a novými zážitky!
Jsme plni energie a sil na rozdávání, ale zástupy turistů nám ji ubírají. Začátek trasy zahajujeme u hotelu Lago di Braies, od kterého podél břehu vede již značená červená stezka (symbol pro Alta Viu 1 bude na následujících pár dní trojúhelník, v kterém je uprostřed znázorněna číslice 1). Ještě krátký pohled na hladinu jezera a již míříme po značené trase vstříc novým dobrodružstvím. Uvědomujeme si, že již brzy necháme Lago di Braies za námi a vydáme se vzhůru do hor s menším počtem nadšenců.
První odbočení od jezera Lago di Braies a již neustálé stoupání vzhůru
Od jezera začínáme stoupat po kamenité cestičce vzhůru, spolu s ostatními hikery. Cesta je to dlouhá a neustále stoupá vzhůru až do sedla Forcella Sora Forno. Podle itineráře jsme byli připraveni na převýšení, ale toto jsme nečekali. První den téměř neustále vzhůru, ať žijí výškové metry. Již po zdolání prvního kopce jsme souhlasili, že ten pocit nahoře opravdu za to stojí. Hory jsou nádherné a italské Dolomity jsou svým charakterem i vzhledem odlišné od ostatních.
O pár metrů dále již přicházíme k Rifugio Biella, kde dáváme rychlé občerstvení. Při cestě se neustále kocháme výhledy a v tento den spatřujeme prvního sysla, ovce i horské krávy. Obědová pauza ve formě ochuceného rajčatového kuskusu probíhá v horské vesničce nedaleko Rifugio Fodara Vedla. Po této příjemné pauze pokračujeme lesní cestou, která vede neustále dolu až do Pedëru. Zde si již říkáme: „Sotva se vyhrabu nahoru, tak se hrabu opět dolu. Já se z toho do konce snad nevyhrabu“. I přesto, že zde spatřujeme ukryté stany dalších dobrodruhů, pokračujeme dále. Času máme spoustu a se sluníčkem a důchodci v zádech vyrážíme k jezeru Lago de Limo.
Proč říkáme s důchodci? Již od začátku s námi šlapou mladí i starší turisté, ale tato skupina je jedinečná. Respekt pro všechny, kteří milují hory i turistiku v každém věku, také chceme být aktivní co nejdéle. Tato skupina o 7 členech je rozdělena na rychlejší a pomalejší členy, s kterými se navzájem neustále předbíháme a smějeme se. Ale ještě jsme se nesetkali s tím, aby přední skupina volala a povídala si ze zadní partou. Energie a nadšení jim rozhodně neschází a ozvěna jejich hlasu a jásotu se v horách ozývá o to hlasitěji. To nám dodává pocit přátelské atmosféry mezi turisty, kteří s námi též prochází Alta Viu. Již od pohledu a pozdravu je znát, kdo jde jednodenní výlet, či kdo jde na delší turistiku do přírody!
Je známé, že neexistuje špatného počasí, jen špatně vybaveného turisty
V odpoledních hodinách přichází mraky a mírné mrholení. Dnešní cíl dne, jezero Lé de Limo, se nachází pár set metrů před námi, ale stále vzhůru po prašné cestě. Vzhledem k počasí, zkušenostem a bezpečí se rozhodujeme nespat na otevřeném prostranství na nejvyšším bodě, a tak zakončujeme den u jezera “Lé Vert”, kde se spolu s další skupinou schováváme na okraji paseky a věříme, že nás zdejší krávy nenavštíví. Říkáte si, že krávy nemohou chodit všude? Pletete se. Prošli jsme okolí křížem krážem, po okraji louky, lesíkem i mírným borůvčím, ale znaky kravinců jsou i na místech, kde bychom je nečekali. Co k tomu říci, snad jen to, aby do průvodce připsali: “Vítejte v horách, místní krávy jsou výjimečné a narazíte na ně opravdu všude”.
Večer mírně mrholí, a tak stavení tarpu je trošku větší bojovka. S ohledem na zvolené nerovné místo uprostřed borůvčí jsme ale spokojeni. Již tento večer se řídíme předem nastudovanými pravidly, a proto zavěšujeme veškeré naše zásoby jídla v nepromokavém vaku na strom, dál od místa přespávání. Setkáváme se s různými názory a zkušenostmi, jak se chovat v přírodě s možným výskytem medvědů. I přesto, že převážná část hikerů se s nimi na této trase nesetkala, tak nacházíme zkušenosti i negativní. A proto nenecháváme nic náhodě a bereme danou věc zodpovědně.
Zážitky nemusejí být pozitivní, hlavně že jsou intenzivní
Zážitky z prvního dne jsou následující: Vidíme, že zdejší krávy nechodí po loukách, ale využívají zpevněné prašné cesty. Jistě z tohoto usouzení je patrné, kdo má na cestě přednost. Spatřujeme první větší stádo ovcí a kousek za nimi „tlustého“ sviště. Mysleli jsme si, že pojem svišť je menší drobné zvíře a sysel bude ten tlustší.. Opak je pravdou. Svišť je tlustá, velká koule s menší hlavou a sysel je přesně ten roztomilý menší tvor, co píská a hlídá na loukách na vztyčených zadních nohách. Neustále nás dohánějí aktivní, starší „důchodci“, kteří na sebe neustále pokřikují a přítomnost místního skotu je patrná všude okolo nás!
